Úvod a klasifikace enkodérů

An kodérje zařízení, které kompiluje a převádí signál (například bitový proud) nebo data do signálové formy, kterou lze použít pro komunikaci, přenos a ukládání. Kodér převádí úhlový nebo lineární posun na elektrický signál, první se nazývá kódový disk a druhý se nazývá metr. Podle metody odečtu lze kodéry rozdělit na dva typy: kontaktní a bezkontaktní; podle principu činnosti lze kodéry rozdělit na dva typy: inkrementální a absolutní. Inkrementální kodér převádí posun na periodický elektrický signál a poté převádí elektrický signál na čítací impuls a pomocí počtu impulsů reprezentuje velikost posunu. Každá poloha absolutního kodéru odpovídá určitému digitálnímu kódu, takže jeho indikace se vztahuje pouze k počáteční a koncové poloze měření, ale nemá nic společného s prostředním procesem měření.

Klasifikace enkodérů
Podle principu detekce lze enkodéry rozdělit na optický, magnetický, indukční a kapacitní. Podle kalibrační metody a tvaru výstupního signálu je lze rozdělit na tři typy: inkrementální, absolutní a hybridní.
Inkrementální enkodér:

Inkrementální enkodérPřímo využívá princip fotoelektrické konverze k výstupu tří skupin obdélníkových impulzů fáze A, B a Z; fázový rozdíl mezi oběma skupinami impulzů A a B je 90 stupňů, takže lze snadno odhadnout směr otáčení, zatímco fáze Z je jeden impulz na otáčku, který se používá k polohování referenčního bodu. Jeho výhodami jsou jednoduchý princip a struktura, průměrná mechanická životnost může být více než desítky tisíc hodin, silná odolnost proti rušení, vysoká spolehlivost a vhodnost pro přenos na dlouhé vzdálenosti.
Absolutní enkodér:

Absolutní enkodér je senzor, který přímo vydává čísla. Na jeho kruhovém kódovém disku je několik soustředných kódových disků podél radiálního směru. Sektorové stromy kódové stopy mají dvojitý vztah. Počet kódových stop na kódovém disku je počet číslic jeho binárního čísla. Na jedné straně kódového disku je zdroj světla a na druhé straně je fotocitlivý prvek odpovídající každé kódové stopě. Když je kódový disk v různých polohách, každý fotocitlivý prvek převádí odpovídající signál úrovně podle toho, zda je osvětlen či nikoli, a vytváří binární číslo. Charakteristickým rysem tohoto enkodéru je, že není potřeba žádný čítač a pevný digitální kód odpovídající poloze lze číst v jakékoli poloze rotujícího hřídele.
Hybridní absolutní enkodér:

Hybridní absolutní enkodér, který poskytuje dvě sady informací, jedna sada informací se používá k detekci polohy magnetického pólu s funkcí absolutních informací; druhá sada je přesně stejná jako výstupní informace inkrementálního enkodéru.